Rozbité výplně oken, fasáda špinavá možná i od uhelného prachu, plevele si podmanily chodníčky i bazén, posprejované sloupky plotu a altánek polepený plakáty. I přes to všechno si vila pořád udržuje honosnost a půvab. Jakoby i sama stavba věřila, že tohle všechno je jen dočasné.
Dnes památkově chráněnou vilu z roku 1923 si sám navrhl architekt František Grossmann. Chtěl v ní bydlet se svou rodinou. A dal si na ní záležet. Dům je složený ze dvou propojených objektů, má vyhlídku na střeše. Architekt tam měl svou kancelář a v jednom z křídel bydlel bratr architekta. Grossmann vilu navrhnul s bohatými ozdobami, propracoval ji do nejjemnějších detailů, z nichž se ale dlouho netěšil.
Pohádkový nádech životu ve vila vzala hospodářská krize. Grossmannova firma se dostala do dluhů. Na architekta navíc tlačili věřitelé. Špatnou finanční situaci chtěl vyřešit sebevraždou. Provedl ji se svou vlastní manželkou Otýlií. V jednom z pokojů vily se otrávili svítiplynem. František zemřel, Otýlii stačili lékaři zachránit. Dědicům nezbývala jiná možnost, než dům prodat.
Během let byla vila využívána k různým účelům. Naposledy tam sídlila mateřská škola nebo družina. Od roku 2005 je opuštěná, ale na rozdíl od ostatních domů s podobně smutným osudem, nechátrá. Město Ostrava každý rok investuje zhruba milion korun, aby vilu udržovalo.
Dům je zachovalý. S nadsázkou by se dalo říct, že stačí pouze ze stropů odmontovat školní zářivky a z rohů prvních stupínků schodiště umýt žlutou barvu, která děti upozorňuje na to,, aby nezakoply. Vilu nejspíš čeká lepší osud než její majitele. Město ji plánuje v nejbližších letech zrestaurovat. Sloužit by měla k reprezentativním účelům města. Bývalé soukromé sídlo architekta by ale měla mít možnost obdivovat i veřejnost. A zdá se, že vila na to čeká.
